Srozumitelnost x Výraz
Ve zpěvu často narážíme na srozumitelnost textu. Co nám posluchači rozumí v mluvení je často nesrozumitelné ve zpěvu, protože většina lidí někde něco špatně vyslovuje (krom učitelek na základní škole, ty zase většinou vyslovují přehnaně). Poslechněte si své blízké, fakt říkají A nebo je to jen neurčitý člen /ə/? A kolik lidí říká něco mezi „v“ a „f“.
No a tak se od sbormistrů dozvíme, že musíme vyslovit lépe a více a stane se z toho křeč a navíc to většinou nepomáhá ani tomu textu. V létě jsem byla na koncertě úžasného sboru, který zpívá čistě, krásně, barevně, dynamicky, jen ten výraz a sdělení tam pro mě bylo nějaké…nijaké… Třeba když zpívali Requiem, zaujatě jsem pozorovala precizní hru svalů ve tvářích zpěváků, byl to místy výkon hodný zkušeného mima. Moc smutně však nevypadali a tak se ke mně emoce requiem bohužel nedostala.
Teď si střelím trochu do sebe. Sama jsem přeborník v ksichtění a ze 100 fotek z mého sólového koncertu je použitelných 5-10. Trénuji sice před zrcadlem (a to i s kapelou), ale prostě temperament je silnější, ehmm. Moji sboroví kapříčci vznikají, jak všem zpěvákům chci děsně napovídat – ostatně fotka to ukazuje. Ten pohled jim nepřeju a slibuji, že se polepším. Je pravda, že si pak moji sboristé pochvalují, že si moc nemusí pamatovat texty. Aspoň nějaké pozitivum.
A co teď s tím ksichtem?
Z hlediska zpívání je každá křeč ve tváři neprospěšná. Většinou nám bere část barvy hlasu a nepřináší nic moc navíc. Pokud chceme znít s tou nejlepší barvou, jaká nám byla dána, potřebujeme povolenou čelist, ale i čelo, zátylek a další svaly. Ostatně zkuste se třeba pořádně zamračit a ucítíte napětí v zátylku a vězte, že se s tím zpívá rozhodně hůř (ostatně ideálně to rovnou zkuste). Když uděláte kapříčka tak, že máte rty někde daleko před vámi, je ta rezonanční trubice o něco delší a zní to temněji. Pak má samozřejmě jinou barvu „i“ než „u“. Zkuste si zazpívat i-u-i-u-i-u tak, aby to mělo (přibližně) stejnou barvu. To pak „u“ vypadá spíš jak od Merilyn Monroe, když zpívá I Wanna Be Loved By You. Když roztahujeme pusu na „e“ nebo „i“, nemůžeme dobře povolit čelist a vypadáme jako Lucie Bílá. Přitom tyhle dvě samohlásky tvoří především jazyk.
Vyzkoušejte: Povolíte pusu, a když vydáte zvuk, zazní /ə/.
Když roztáhnete lehce jazyk, ale pusu necháte stejně, zazní „e“.
Na „ i“ můžete nechat pusu také úplně stejně, jen zvednete kraje jazyka směrem k horním šestkám, jako když říkáte „j“. Teď už zabíhám celkem do detailů a o to tady teď nejde.
Pokud chcete vypadat u zpěvu dobře a zároveň znít dobře a srozumitelně, je dobré vycházet nejdřív ze své přirozené mimiky a tu pozorovat a modulovat. Hodně lidí má při mluvení zaťatou čelist- tak hledejte povolení, část vyslovuje něco špatně třeba „u“ – tak jej zkuste říct tak, aby to neslyšící mohl odezírat z vašich úst, ale abyste stále vypadali přirozeně.
Pozorujte se v zrcadle a postupně uvidíte, co je třeba vylepšit. Pokud koušete na jednu stranu, zjistíte, že máte i svaly na tváři v nerovnováze a tak vám jde pusa šejdrem. Je fajn to zjistit dřív, než později.
Přeji inspirativní bádání.