Přiznávám, jsem lenoch, a tak mám pochopení pro další podobné lenochy 
.
Samozřejmě chci zpívat co nejlíp, ale donutit se ke cvičení nebývá vždy jednoduché. Zvlášť když to je takové to cvičení, kdy se člověk potkává se svými zvuky, které se mu tolik nelíbí, s problémy, nad kterými by raději zavřel oči.
Znáte to? Takový ten moment, kdy najednou ve zpěvu cítíte 𝘱𝘢𝘯𝘪𝘬𝘶, protože zkoušíte něco, co nemáte pod kontrolou, nebo z vás leze zvuk, který se vám nelíbí. Je úplně skvělé v tom místě setrvat a pomalu tu paniku 𝘳𝘰𝘻𝘱𝘰𝘶𝘴̌𝘵𝘦̌𝘵 … ale teď zpátky k motivaci.
Většinu lidí je nejvíce motivuje 𝘃𝗲𝗿̌𝗲𝗷𝗻𝗲́ 𝘃𝘆𝘀𝘁𝗼𝘂𝗽𝗲𝗻𝗶́. Dost lidí si však na sólové veřejné vystoupení netroufne, a tak pro své studenty pořádám takový večírek pro zvané – 𝗜𝗻𝘃𝗲𝗻𝘁𝘂𝗿𝘂 𝗽𝗶́𝘀𝗻𝗶́. Není to veřejná akce, ale každý vystupující si může pozvat své publikum. Není to tedy formální koncert, ale není to večírek jen pro kamarády. Miluji ty akce, většinou se hodně nasmějeme.
Poslední Inventuru jsme měli před pár dny a byla téměř po roce. Sice jsme ve stejném duchu dělali dvě Inventury online, ale živé Inventuře se to nevyrovná. Během posledního roku bylo pro mnoho lidí těžké udržet si motivaci k práci na sobě a svém hlasu, když nebylo kde si zazpívat.
Některým lidem se ani nechtělo zpívat, jak na ně doléhala tíha izolace.
𝗖𝗢 𝗠𝗢𝗧𝗜𝗩𝗨𝗝𝗘 𝗞 𝗣𝗥𝗔́𝗖𝗜 𝗡𝗔 𝗦𝗢𝗕𝗘̌ 𝗩𝗔́𝗦
U sebe to často řeším tak, že si složím nějakou písničku, ve
které si napíšu složitý part na svůj problém a pak si zařídím zkoušky, na kterých takové věci musím zpívat. Tohle řešení ale není pro každého.
Třeba si budeme moci dál pozpěvovat, ale kdybychom si
náhodou museli dát s koncerty pauzu, CO BY VÁS MOTIVOVALO?
Hlas je totiž třeba cvičit. Rozdíl v kondici mezi těmi, co si dali 9 měsíců pauzu a těmi, kteří zpívali byl totiž docela slyšet….
Za foto děkuji Tomáši Fenclovi