Často se mi stává, že se mým novým studentům zpívá špatně „i“- „y“( dál budu používat jen měkké. Většinou to „i“-ve zpěvu tvoří jinak, než jak ho říkají. Problém, který s naprostou většinou řeší je, že jim u tohoto vokálu ztuhne kořen jazyka, posune se malinko níž a zvuk zní velmi dutě. Takové „i“ nejde zpívat moc vysoko a celkově se s ním v textu špatně pracuje. Většinou se dozvím, že jim někdo (často sbormistr) řekl, že mají zpívat tvrdé y. A oni si v hledání toho správného tvrdého Y vytvořili tento návyk. Nutno podotknout, že to bývají snaživí studenti, kteří berou své sbormistry velmi vážně :-).
Když jsem pátrala po důvodu, proč to sbormistři chtějí, tak to byla eliminace ostrého zvuku. Tohle je dost otázka vkusu, protože mě třeba Měsýčku na neby hlubokém velmi ruší a vadí víc, než ostrost „i“.
Všimněme si také, že ve zvuku „i“- „y“ v řeči většinou rozdíl nemáme.
Pojďme se teď ale podívat na to, co s tím. Jak se dá zpívat „i“ tak, aby se sbormistr na….papal a zpěvák zůstal celý.
Když říkáme „i“, máme kraje jazyka u horních zubů (pětky, šestky). Pokud máme jazyk tak akorát volný, je špička jazyka za spodními zuby a střed jazyka není v napětí. Pokud budeme střed jazyka tlačit nahoru směrem k patru, bude to vytvářet ostrý zvuk. S napětím jazyka uprostřed říkáme většinou „j“ a kraje jazyka máme na stejném místě, jako u „i“.
Jak eliminovat ostrou barvu, pokud ji tedy vůbec chceme nějak potlačit.
- Uvolníme jazyk a pohlídáme, aby se nám zvedly opravdu jen ty kraje. Zbytek by měl zůstat co nejvolnější. Volný jazyk je tlustý jazyk!
- Omezíme roztažení koutků do stran – vlastně to vůbec nepotřebujeme dělat. Stačí nám práce jazyka. Při roztažení koutků se nám většinou jazyk dostane do zbytečného napětí.
- Uvolníme čelist tak, aby nám stále jazyk pohodlně dosáhl na zuby – ne víc. To by zase vytvářelo napětí.
- Pokud je „i“ stále ostré, povolíme jazyk víc, aby se zubů dotýkala menší část jazyku.
Když se vytvoří silný návyk zpívat „i“ s napětím v kořeni jazyka, trvá většinou dlouho, než se jej povede odstranit. Pokud se to však povede, většinou se zpěvákům hodně uleví a text zní srozumitelně i ve vyšších polohách.
Je důležité nejdřív trénovat správnou polohu jazyka v řeči a pak jej teprve zkoušet zpívat. Můžete použít hmat, kdy budete tlačit palcem pod bradou na kořen jazyka a hlídat tak, že se neprotlačí dolů. Pokud se váš jazyk hodně sune dozadu, lze trénovat i s vyplazeným jazykem, kdy chytnete špičku.
Jak se vám zpívá „i“?
Jak jste citliví na ostrý zvuk „i“?