Pozor cvičit!

Pozor cvičit!

Přiznám vám, že nemám ráda cvičení, což dost vychází z mé zkušenosti z dětství, kdy jsem hrála na housle. Takové to – zavřete se hodinu a cvičíte postupně stupnice, akordy, etudy a přednes.. Cvičení se mi vrylo do paměti jako něco nutného a nudného, únavného, z čeho moc velké benefity nejsou. Samozřejmě když cvičíte zpěv, necvičíte většinou dokola stupnici E dur a rozklady kvintakordů, ale můžete se cítit podobně.

Nejhorší je pak, když se chystáte na hodinu a víte, že jste tomu zase nic nedali.

Tedy moje tipy, jak cvičit víc. A vezmeme to od technických cvičení:

  1. Dech se dá trénovat kdekoliv. Pokud u toho strašně nefuníte, nemusíte ani vzbudit rozruch. Těch 5 minut ve frontě, při čekání na tramvaj, než se uvaří v kanclu kafe, v zácpě na magistrále – kdy stejně neuděláte nic jiného – to je přesně ten čas, kdy se dají cvičit dechová cvičení. A pokud jste v autě nebo v kanclu sami, tak nejen to a můžete směle zpívat!
  2. Ráno při oblékání, ve sprše, při úklidu kuchyně, venčení psa, cestou domů od tramvaje – to vše se dá využít k jednoduchým hlasovým cvičením – jen musíte vědět, co máte u těch cvičení sledovat právě vy. Protože cvičení není prozpěvování si. Můžeme cvičit jen u takových úkonů, u kterých se můžeme vnitřně pozorovat a myslet na hlas.
  3. Co když téměř nikde nejste sami, nebo se děsně stydíte, že vás uslyší sousedé i přes ulici? Krom procházek a pobytu v autě můžete zpívat třeba do otevřené skříně, to je vážně slyšet míň. Když nejde ani to, můžete na cvičení alespoň MYSLET! To funguje. Několikrát jsem se mezi hodinami ke cvičení nedostala, protože jsem byla nemocná, stejně byl slyšet posun. Nebo si pustit nahlas nějakou nahrávku a schovat se v ní .
  4. Mám sešítek, kam si píšu poznámky z hodin a workshopů a ten nosím s sebou. Když nemám chuť na cvičení a otevřu ho, tutově si do pěti minut chci zazpívat. A když to v tu chvíli nejde, tak si to zase představuji.
  5. Někdy máme nějaký silný návyk, který potřebujeme odstranit a nestačí si párkrát denně vzpomenout – občas si takhle píšu lístečky a lepím všude, kde se pohybuji (třeba na monitor: nekrab čelo a mluv pomalu :-D) Plocha mobilu se také hodí a nápis na zrcadle také napoví.

A co repertoár?

  1. Zpívám písně, které mě silně berou za srdce, tedy je mám tendenci prozpěvovat furt, nebo jsou to velké výzvy. Kolikrát jsem si napsala takovou linku, o které jsem si myslela, že ji nemohu zazpívat a protože jsem si ji napsala, trénovala jsem ji tak dlouho, až se to povedlo. Sice teď většinou zpívám své autorské věci, ale krom toho mám složku písní, které se chci naučit, líbí se mi, provokují mě a jsou výzvou.
  2. Abych se tu píseň naučila, beru ji všude s sebou, i v té nejmenší kabelce mívám nějaký text, nebo noty.
  3. Jakmile sedím v metru, v čekárně – čtu si tu píseň.
  4. Mám nahrávku v mobilu. I třeba svoji, abych se k tomu dostávala všemi smysly. Mám třeba nahraný samostatný doprovod.
  5. Vymýšlím si různé mnemotechnické pomůcky, abych si zapamatovala, jak jdou sloky po sobě. Občas mi v hlavě běží můj soukromý videoklip, který mi pomáhá si písničku zapamatovat.

Co funguje vám, abyste cvičili?