Co mám zpívat?

Co mám zpívat?

Často se mě na první hodině mí studenti ptají, co mají zpívat. Odpovědí je: Zpívejte, co vás bere za srdce.

Na KJJ nám při hodinách pedagogiky zpěvu radili, ať nenecháváme své studenty zpívat písně, na které „ještě nemají“. Nesouhlasím s tím, zvlášť pokud se jedná o písně, které dotyčného opravdu berou za srdce. Tedy pokud mě student vyloženě nepožádá o nápad, nic mu nevybírám.

Myslím si, že je potřeba zpívat písně, které vás berou za srdce a to i v případě, že jsou na vás těžké. Samozřejmě je problém, když si vyberete píseň v takovém rozsahu, že se do vašeho současného prostě nevejde, ale pokud se jen trochu vejde, běžte do toho. Pokud bude moc těžká a vy zrovna se zpěvem začínáte, asi to nebude věc, se kterou byste vystoupili na firemním večírku (nebo šli na nějaký konkurz). Rozhodně se na ní naučíte moc, a kdo ví, třeba na tom večírku tu píseň vážně zazpíváte.

Písně, které vás berou za srdce, se totiž musí zpívat a nemohou odkládat. V těch písních je většinou něco, co se zpěvákem momentálně zásadně rezonuje a potřebuje to prožívat, nebo třeba odžívat. Pokud zpěvák takovou píseň odloží na někdy – až bude na to mít – většinou zůstane ta píseň nedoprožitá a nenaplněná a nevyužitá. Pár takových mi uteklo a vrátit se k nim už nemělo smysl.

Když člověk takové písně hledá a objevuje, dostává se postupně hlouběji ke svému osobnímu vkusu a začíná sám sobě lépe rozumět. Občas při takovém pátrání zpěvák zjistí, že není folkař nebo rocker, ale že ho berou muzikály a lidové. Že to byly jen zažité škatulky dané tím, že vyrůstal s nějakou bandou a tak mu i muzika té bandy tak nějak zůstala…

Když jsem studovala KJJ zpěv, dlouho jsem pátrala, co je ten ideální repertoár pro mě a díky tomu jsem začala skládat hudbu. A někteří mí studenti se také díky zpěvu staly postupně skladateli nebo textaři.

Je třeba, aby vás za srdce bralo to, že to zpíváte a ne to, že to posloucháte – to je jiný směr sdělení. Ideální je, když si dovedete představit, že ten text někomu říkáte třeba u kafe, ale to může být občas velký krok mimo komfortní zónu. Když jsem se před lety učila píseň Petr a Lucie, ve které se křičí, a já do té doby nezvýšila hlas, byl to velký boj sama se sebou. Když jsem však zavřela oči, dovedla jsem si tu situaci představit. Asi jsem se v tu dobu potřebovala naučit křičet – a to se povedlo :-D.

Hlavním benefitem srdečních písní je to, že vás posouvají rychle k vašemu autentickému hlasu. Srdeční písně moc nejde zpívat hlasem, který někoho napodobuje. A že zníte jako vy, to je přece NEJVÍC!

Tohle pravidlo evokuje písně vážné a životně zásadní, ale tak to vždy být nemusí. Jedna z našich Inventur byla převážně pohádková, protože víc z nás si potřebovalo zazpívat písně z pohádek. Pravda, tam se autentický hlas tolik neprojevil, ale ta dětská radost, která vytryskla v písni: Nech brouka žít – zvlášť u Berušek, nebo ta holčičí fintící potřeba v písni Když se načančám, musela prostě ven. Na fotce je Kujme pikle a Věra Nedomová a Lenka Šocová. Díky vám dámy.