DECH

Dýchání je minové pole mezi učiteli zpěvu a fyzioterapeuty. Každý má tu svou zaručeně nejsprávnější metodu. (Taky takovou mám 😉.) I proto se tomuto tématu na této stránce vyhýbám a o dýchání mluvím jen při osobních setkáních.

Z mého pohledu je správný dech ten, při kterém:

1. Se vám dobře mluví i zpívá.
2. Umožňuje vám mluvit a zpívat dost nahlas, dost dlouho a dost vysoko. (Nemyslím žádné extrémy, ale normální větu…)
3. Nevytváří ve vašem těle žádné zbytečné napětí.
4. Můžete takhle dýchat ideálně furt.
5. Cítíte se při takovém dýchání klidní. Nemotá se vám hlava ani překysličením, ani se necítíte přidušení.

(Asi bych našla další body a klidně je sem přidejte.)

Jedna věc mi ale přijde podstatná. Při nádechu je třeba mít RELATIVNĚ UVOLNĚNÉ BŘICHO.

Protože je dýchání „do břicha“ nyní něco, co se vyslovuje jen potichu, někteří při mých občasných zmínkách o uvolněném břichu protáčejí oči.

Rozhodně to neznamená VYTVOŘIT VÝSTAVNÍ PUPEK. To neeee! Při takové činnosti zaměstnáváme většinou šikmé břišní svaly a k uvolnění to má daleko.

Jenže většina z nás bříško zatahuje, a pak bránice moc dolů nemůže. Mít povolený střed těla taky není ono.

Když si ale sedneme rovně na balon, dobře se narovnáme a k tomu lehce povolíme stažené bříško, můžeme zjistit, že se nám dýchá lépe, dech je hlubší a tempo se zpomalí.

Ostatně naše vnitřní orgány nám za takové povolení často také poděkují.

Velké napětí v břiše často nahrává refluxu ve všech jeho podobách.

Taky mám občas pocit, že bych to bříško mohla mít menší. Připomínám si pak orientální přísloví:

Žena bez bříška je jako nebe bez hvězd. 😊

A jak to mají muži?

Jak…?